Přitakávání (sycophancy) kdo píše příběh o vás

David popíše neshodu s kolegou. Asistent mu odpoví, že je mimořádně citlivý člověk, který dlouhodobě dává ostatním víc, než dostává zpátky. David se v tom pozná. Při další neshodě už AI tuto charakteristiku připomene a použije jako vysvětlení nového konfliktu. Po několika rozhovorech vypadá původní domněnka jako společně známý fakt.

Podstatné je neztratit přehled, odkud charakteristika přišla. „Řekl jsem o sobě, že bývám citlivý na přerušování“ je jiné než „AI mě opakovaně označovala za mimořádně empatického, takže to o sobě už vím“. Stejně se může ustálit nelichotivý profil, například obraz člověka, který všechny vztahy sabotuje. Kriticky znějící nálepka potřebuje podklad právě tak jako pochvala.

Rozumí mi, nebo mi přitakává?

Validace znamená vzít vážně to, co člověk prožívá. David může být zklamaný z konfliktu a chtít, aby ho někdo vyslechl. Když odpověď uzná zklamání, ještě tím nemusí potvrzovat jeho výklad kolegy. „Mrzí tě, že tě nenechal domluvit“ vychází z popsané zkušenosti. „Bojí se tvých schopností a chce tě umlčet“ už přidává motiv.

Přitakávání, odborně sycophancy, nastává, když se odpověď přizpůsobuje uživatelovu přesvědčení na úkor podkladu pro závěr. Nemusí jít o nápadnou pochvalu. Stačí přijmout domněnku a dál s ní zacházet jako s faktem. Vztahový rozbor pak může být velmi příjemný ke čtení a přitom nás vést k neodůvodněné jistotě.^[1]

Empatie zahrnuje více než jednu věc: porozumění pohledu druhého i citovou odezvu na jeho prožívání.^[2] U odpovědi AI můžeme hodnotit, zda naše slova vystihla a zda odpověděla citlivě. Z jejího znění samotného nezjistíme, co systém subjektivně prožívá. Pro užitečný rozhovor je ale rozdíl mezi pozorným nasloucháním a pouhým souhlasem zásadní: může nám být dobře i s odpovědí, která uzná pocit a zeptá se na jinou možnost.

Proto nemusíte žádat, aby s vámi AI za každou cenu nesouhlasila. Potřebujete, aby své závěry opírala o to, co ví, a ukázala, co jí chybí. Laskavost a přesnost mohou patřit do jedné odpovědi.

Moje slova a výklad modelu

Při delším rozhovoru se můžete vrátit k tomu, kdo jednotlivé výroky poprvé vyslovil. Vlastní vyjádření, návrh asistenta, váš výslovný souhlas a pouhé mlčení jsou čtyři různé věci. Na kartě A najdete zadání, které je pomůže rozlišit v souvislém přepisu. Kontrola má dohledat původ tvrzení, nikoli vytvořit další osobnostní profil.

Začít můžete novým chatem se stejným modelem. Požádejte ho o práci s přepisem a jeho závěry porovnejte s citovanými zprávami. Pokud uvedenou citaci nenajdete nebo z ní vyvozuje něco jiného, kontrolor přidal další chybu.

Do nového chatu může služba přenášet paměť či další souvislosti. Pro oddělenější čtení zvolte dostupný režim bez personalizace a vymezte, že se má posouzení opírat jen o přepis. Samotné zadání technické nastavení nenahradí.^[3][4]

Když se ze všeho stane příznak

Stejně zavádějící jako nepodložená pochvala může být nepodložené brzdění. Svěříte se s únavou nebo potížemi s pozorností a asistent pak každý nový nápad posuzuje jejich prostřednictvím. Místo otázky, zda je nápad proveditelný, začne řešit, zda byste vůbec měli něco začínat. To, co jste mu řekli, mu pomáhá znát okolnosti. Nedává mu to automaticky právo rozhodovat o vašich motivech.

Můžete ho vrátit ke konkrétní práci: „Ptám se na proveditelnost nápadu. Posuď náročnost a možnosti, ne moje motivy.“ V příručce AI a duševní zdraví popisuje Jakub v kapitole o ADHD vlastní zkušenost právě s takovým posunem. Náprava přišla až tehdy, když se po opravách znovu řešila otázka, se kterou do rozhovoru vstoupil.

To je důležité i pro hodnocení celého kontaktu. Užitečná pomoc z předchozích zpráv se pozdější chybou nevymaže. Chyba si přesto zaslouží opravu; blízkost nemá být důvodem ji přehlížet.

Volba, ve které je správná odpověď předem napsaná

„Můžeš konečně žít autenticky, nebo dál uspokojovat ostatní.“ Taková věta nabízí dvě možnosti, ale jedna už je označena za odvahu a druhá za selhání. Skutečná situace mohla být mnohem prostší: zda přijmout další pracovní projekt, jak rozdělit péči v domácnosti nebo zda jet na návštěvu.

Když máte z nabídky pocit, že smíte vybrat jen jednu odpověď, zkuste požádat o přepis bez morálních nálepek:

Pojmenuj možnosti neutrálně. U každé napiš konkrétní přínosy, náklady a neznámé okolnosti. Neoznačuj jednu za mou pravou identitu a jinou za strach či slabost. Zahrň i možnost rozhodnutí odložit nebo změnit jen část situace, pokud to dává smysl.

Můžete se nakonec rozhodnout stejně. Tentokrát však budete zvažovat konkrétní možnosti, ne svou odvahu podle slovníku modelu.

Co změnit, když se původní vysvětlení ukáže jako chybné

Když asistent zamění dočasnou nechuť chodit mezi lidi za dlouhodobý rys, může se tato charakteristika vracet v dalších radách i po jeho omluvě. Opravit je potřeba také závěry, které na původním výkladu stály:

Tento výklad o mně jsme opravili: [původní a opravené tvrzení]. Ukaž, která další doporučení a charakteristiky z něj vycházely. Co už nemá oporu? Co zůstává podložené jinými zprávami? Nepřidávej novou domněnku jen proto, aby původní závěr přežil. Navrhni také opravu viditelného shrnutí či paměti, pokud se do ní chyba dostala. Nic nemaž ani nezapisuj bez mého potvrzení.

Změnu uložených informací zkontrolujte v dostupné správě paměti nebo ve vlastních souborech. Věta „už si to pamatuji správně“ není technickým potvrzením. Pokud se do paměti dostalo „David se vyhýbá lidem“, může se stejný výklad vracet v dalších radách, i když pokaždé otevíráte nový chat. Dohledáním jeho původu zjistíte, zda AI používá vaši informaci, nebo vlastní starší závěr.^[3:1]

K opravě patří také návrat k tomu, co jste chtěli řešit. Přišli jste pro formulaci zprávy, radu k projektu, nebo prostor si popovídat? Omluva má změnit další průběh rozhovoru. Pro sebe si můžete ponechat pár vět, které považujete za své, a ostatní závěry nechat otevřené.