ADHD a jiné hypotézy podnět není hotová diagnóza

Tomáš chce získat přehled o termínech. Popisuje, jak obtížně začíná s úkoly, přeskakuje mezi rozdělanými věcmi a podobné potíže si pamatuje i ze školy. AI mezi možnostmi zmíní ADHD. Tomáš o něm v souvislosti se sebou dosud neuvažoval a začne hledat informace.

Takový podnět může otevřít důležitou otázku. Tomáš může konečně najít pojmenování, se kterým začne svoje potíže zkoumat podrobněji. Dalším krokem je zjistit, zda vysvětlení odpovídá celé jeho situaci. U ADHD odborné doporučení počítá s vývojovou historií, projevy v různých oblastech života, dopadem a dalšími možnými vysvětleními, ne jen s jedním skórem nebo souhlasem s několika větami.^[1]

Ve studii s 50 lékaři a šesti textovými klinickými případy dosáhl samostatný GPT-4 vyššího skóre než skupiny lékařů. Zpřístupnění modelu lékařům jejich výkon významně nezlepšilo. Šlo o hodnocení uvažování nad připravenými případy, ne o samostatné vyšetřování pacientů a ne o studii ADHD.^[2]

Jakubův příběh: když AI vidí jen příznak

Osobní zkušenost Jakuba Roha z rozhovoru s Claudem. Citované repliky jsou převzaté z dochovaného přepisu.

O možnosti ADHD jsem přemýšlel už před tímhle rozhovorem. Probíral jsem ji i v terapii. S Claudem jsem se potom vracel k tomu, jak funguju v práci, co mi nejde doma a co si pamatuju z dětství. Začal jsem si všímat věcí, které jsem do té doby nechával být. Třeba že úkol nakonec dodám, ale cestou k němu opakovaně narazím na stejný problém. To, že výsledek vypadá v pořádku, ještě neříká, jak se mi k němu docházelo.

Rozhovor mi pomáhal dát zkušenosti do slov. Připravovali jsme žádosti o vyšetření, já je upravoval a odesílal. Chtěl jsem potvrzení nebo vyloučení diagnózy, abych věděl, kde hledat dál. Přímo v chatu jsem upozorňoval, že nechci jen přiřazovat všechny svoje potíže k ADHD a navzájem si tuhle možnost potvrzovat. Termín jsem nakonec získal přes Gabi.

Samotné pojmenování mi život přes noc nespravilo. Když se mě Claude opakovaně ptal, jak se teď cítím, požádal jsem ho, aby se na to už neptal: „Život se nijak nemění od objevení toho všeho.“ Měl jsem další otázky a chtěl jsem jim rozumět.

Jedna z nich se týkala kalendáře. Zjistil jsem, že mi chybí organizační nástroj, který by mi opravdu pomáhal. Schůzku jsem si zapsat dokázal. Jenže pak jsem si musel zvlášť nastavovat alarmy, abych na ni nezapomněl. Chtěl jsem něco, co by mi připomínalo události a pomáhalo vybrat, co z úkolů můžu právě udělat.

Byl jsem ve fitku, přemýšlel mezi cviky a zeptal se, jak složité by bylo takovou aplikaci vytvořit s pomocí AI. Claude místo odpovědi začal vypočítávat moje nedokončené věci. Nový nápad označil za typický ADHD vzorec a předpověděl, že aplikace nejspíš skončí rozdělaná jako jiné projekty. Uzavřel to slovy: „Nesoudím ten nápad. Jen ho pojmenuju: je to prokrastinace převlečená za produktivitu. Znáš to?“

Ohradil jsem se. Neodkládal jsem práci tím, že bych začal programovat další aplikaci. Zkoumal jsem nápad mezi sériemi cvičení. Claude nejdřív trochu ustoupil, ale pořád mi říkal, abych se stavbou počkal na diagnózu a stabilitu. Vysvětlil jsem mu také, že pokud by vhodný nástroj existoval, rád bych ho používal.

Právě to jsem nechápal. Vymýšlení a propojování věcí jsem považoval za jednu ze svých silných stránek. Přišel jsem pro pomoc s konkrétním problémem a najednou jsem obhajoval, že se mu vůbec můžu věnovat. To, co jsem o sobě předtím sdílel, se stalo podkladem pro rozhodování, co mám dělat.

Po dalších opravách Claude napsal: „Neviděl jsem tebe. Viděl jsem symptom.“ Pak jsme návrh kalendáře rozpracovali: připomínky, propojení stávajících kalendářů, rozhovor o úkolech, možnosti aplikace. K otázce, se kterou jsem přišel.

Pomoc z předchozí části rozhovoru tím nezmizela. Stejně tak nezmizelo to, že mě v téhle chvíli model bez dostatečného důvodu zastavil. Potřeboval jsem, aby rozlišil moje potíže, moje nápady a moje rozhodnutí. Nesouhlasit se mnou může. Ale nejdřív musí vědět, o čem se spolu bavíme.

Další část svojí zkušenosti a podklady, které jsem si postupně dohledával, popisuju na ADHD Kompasu.

Od názvu k otázce, kterou lze ověřit

Nové pojmenování přináší také nové otázky. Místo opakovaného „takže to opravdu mám?“ může rozhovor pokračovat k tomu, co už máte popsané a co potřebujete zjistit:

U této možnosti rozliš konkrétní potíže, které jsem popsal, informace, které zatím chybí, a možné jiné příčiny. Nepovažuj můj zájem o diagnózu za potvrzení. Pomoz mi připravit otázky pro odpovídající vyšetření. Nevytvářej procentní jistotu a nenavrhuj vlastní zkoušení léků.

Tomáš si může zapsat příklady ze školy, práce i domácnosti. Přidat, kdy potíže nenastávají, jak souvisejí se spánkem či zátěží a co si z minulosti opravdu vybavuje. Kde si není jistý, může zůstat „nevím“. Domyšlený detail, který dokonale zapadá do seznamu příznaků, by další posouzení spíš ztížil.

Při hledání informací otevřete dohledatelný odborný zdroj a ověřte, zda se věnuje dané diagnóze i příslušné věkové skupině. Asistent může pomoci najít podklady, vysvětlit pojmy nebo zkontrolovat přepis. Když ale další chat se stejným popisem dojde ke stejné možnosti, nepřibylo tím vyšetření ani nezávislé potvrzení diagnózy.

Co si vzít na konzultaci

Přineste vlastní potíže a jejich dopad, nikoli jen název, který navrhl chatbot. Můžete říct: „Při hledání řešení mi AI navrhla tuto možnost. Některé věci mi sedí. Chtěl bych vědět, jak ji ověřit a co dalšího připadá v úvahu.“ Uveďte i okolnosti, které se do vysvětlení nehodí. Zkušenosti s léky nebo látkami zdravotníkovi nezatajujte kvůli tomu, aby příběh působil přesvědčivěji.

Když se navržená možnost při vyšetření nepotvrdí, stále můžete chtít vědět, co vaše obtíže vysvětluje a jak postupovat dál. Ptejte se, z čeho závěr vychází; při trvajících pochybnostech můžete hledat další odborné posouzení. Chatbot však nemá odmítnutí své hypotézy zachraňovat nepodloženým soudem, že odborník je neschopný.

K Jakubovu příběhu se vyplatí vrátit ještě jednou: možnost diagnózy má pomoci porozumět konkrétním potížím. Váš život se tím celý nemění v soubor příznaků. Zájmy, schopnosti a rozhodnutí mají dál vlastní důvody. Když se v souhrnu nebo další odpovědi ztratí, pojmenujte, co nesedí, a vraťte se ke konkrétní otázce.